Veřejným osvětlením rozumíme osvětlovací zdroje nasazené do ulic, silniční a dálniční sítě, chodníků a parků, tramvajových pásů, venkovních sportovišť a rekreačních areálů. Tato technika sestává, kromě samotných svítidel osazených výbojkami nebo LED reflektory, z nosných a podpěrných konstrukcí, ovládacího systému, a z elektrického centrálního rozvodu.
V současné době stále převažují ve všech typech veřejného osvětlení vysokotlaké sodíkové výbojky. Snaží se je zastoupit LED diodová světla, ovšem ta stále čelí významné kritice z řad ekologických aktivistů kvůli nočnímu světelnému smogu.
Většina nasazených LED diod totiž mívá v noci poměrně vysokou hodnotu Ra, podobají se dennímu slunečnímu světlu, a jde převážně o chladné tóny barevného spektra, tedy namodralé bílé světlo s teplotou chromatičnosti kolem 6000 K. Taková světla jsou vhodná především do míst, kde je vyžadována zvýšená pozornost, např. na přechodech pro chodce, ovšem stabilní noční svit v ulicích působí rušivě na kvalitu spánku jak člověka, tak i volně žijících živých tvorů – hmyzu, plazů, ptáků a savců.
Sodíkové výbojky mají své opodstatnění v ulicích a v parcích
Zejména v parkových městských zónách, podél chodníků a pěších cest, v místech s nízkým automobilovým provozem jsou vhodnější sodíkové zdroje. Především jde o osvědčené zdroje s poměrně dlouhou životností, ale v první řadě emitující velmi teplé žlutooranžové tóny bílého světla. Teplota chromatičnosti je zhruba 2000 K a ta je optimální pro navození útlumu a klidu, což je v nočních hodinách žádoucí. Lidem se zkrátka lépe usíná a spí při takovém osvětlení i bez nutnosti zatahovat na maximum stínící techniku.
LED diody
Polovodičové reflektory najdou uplatnění z hlediska úspory energie u nižších příkonů od 50 do 150 W. Jsou totiž stále náročné na nasazení napájecího zdroje a na celkové vybavení optikou samotného svítidla. U vyšších příkonů nad 200 W, což je poměrně častý případ sodíkových výbojek ve veřejném osvětlení, vychází výbojky jako levnější zdroj z hlediska provozu i počátečních nákladů.