Velikonoce se vždy slaví po prvním jarním dnu, tedy po 21. březnu, a podmínkou je první neděle po měsíčním úplňku. Podle kalendáře jde tedy vždy o období od 22.3. do 25.4. Pohanská tradice si do dnešních dnů zachovala 40 dnů půstu, který samotný vrchol svátků předchází. Začátek půstu je vždy na tzv. Popeleční středu.
Velikonoční týden je považován za svatý a slaví se v podstatě již od Modrého pondělí. Následuje Žluté úterý a Sazometná středa, někdy známá jako Škaredá. V ten den se dříve po skončení topné sezóny vymetaly saze z komínů, odtud tedy tento název.
Čtvrtek bývá uváděn jako Zelený, což znamená, že by lidé měli pojídat v tento den pouze čerstvou nebo vařenou zeleninu. V našich končinách šlo převážně o hlávkové zelí, kapustu a špenát, ovšem málokdo se dnes tomuto zvyku přizpůsobí. V ten den by měly znít zvony kostelů a kaplí, stejně tak v Bílou sobotu. K tomuto dnu se také vážou některé lidové obyčeje, např. zvonění paličkou o stěnu hmoždíře, což znamená, že se z domu vystěhují nežádoucí myši a obtížný hmyz. Jestliže smetí z podlahy vymetené smetákem vysypeme na nejbližší křižovatku, neměli bychom mít doma žádné blechy. A časně ráno před východem slunce snědený krajíc chleba s medem prý chrání před vosami a jedovatými hady. Zároveň bychom neměli uzavírat v tento den žádné úvěry a být s někým v rozepři.
Pomlázky a hodovníci jsou původně pohanskou tradicí
Velký pátek je den ukřižování Ježíše Krista a v Bílou sobotu se v domech uklízelo, den se světil a konaly se přípravy na nedělní vzkříšení. V neděli na Hod Boží se již pojídaly mazance, pečení beránci, pokrmy se zapíjely vínem a návštěvy byly obdarovávány chlebem.
Pomlázky o Velikonočním pondělí v podobě, jaké ji známe, však nejsou křesťanským zvykem, ale tradicí Pohanů. Dodnes ve většině malých obcí obchází mladíci domy, kde žijí mladé dívky, za koledu a vyšlehání obdrží pomlázku v podobě malovaných vajec, čokolády, někdy i tvrdého alkoholu. Někde se polévají koledníci vodou, zvláště v době, kdy přijdou na koledu velmi pozdě, až kolem poledne.