Ne všude u nás sice ploty najdeme, ale leckde přece. Někde jsou proto, aby pouze vyznačovaly, odkud až kam to komu patří, jinde tyto slouží jako varování, aby za ně nikdo bez svolení nevcházel, a někde jsou tyto vysloveně něčím, co má vstupu či naopak odchodu nepovolaných osob zabránit.
Má-li ten který plot plnit svůj účel, musí tomuto odpovídat. A to co se týká nejen výšky, ale i zvoleného materiálu.
– Nejlevnější a dost možná všeobecně nejvhodnější je plot zhotovený z pletiva. Tento materiál je totiž relativně levný, což je předností, jež ale v sobě může skrývat i negativum v podobě toho, že nejde-li o pletivo pokryté plastem nebo kvalitně natřené, záhy zreziví a je tak třeba ho vcelku zanedlouho obměňovat.
– Dřevěný plot je ve srovnání s tím prve zmíněným daleko elegantnější, krásnější. Ovšem i zde nalezneme vedle kladů i stinné stránky, a to vlastně velice podobné. Není-li takové dřevo pravidelně udržované, sice nezreziví, ale vlivem povětrnosti a houbových chorob ani toto nějak dlouho nevydrží a je třeba záhy začít opravovat nebo rovnou oplocovat od začátku.
– Betonové ploty jsou pak, co se trvanlivosti týká, přímo ideální. Nevadí jim rozmary počasí, nehrozí jim žádní paraziti, a navíc už se dnes nabízí celá řada vzorů a barev, které uspokojí snad každého. A navíc se není třeba bát ani toho, že by snad jeden tento plot postavit nedokázal, protože i na takovouto stavbu už existují specialisté, kteří ji hravě zvládnou za nás.
Takže už dnes nemusíme brát to, co je k mání, můžeme si postavit přesně takový plot, jaký chceme. Nízký a bezvýznamný plůtek stejně jako klidně i učiněnou imitaci berlínské zdi. Jediné, co je . A všechno ostatní už se poddá.
A věřte, že ploty jsou v dnešní době důležité. Protože je třeba mít jasno v tom, co je naše a na co máme bezvýhradní právo. Plotem neukazujeme nezbytně jen svou nevlídnou tvář, můžeme jím i jen naznačovat, že tady je to naše a tady se hraje podle našich pravidel hry. Případně že tady je to naše a nikdo jiný si tu bez našeho svolení nesmí počínat tak, jak se mu zlíbí.
A jak to v už dávno známé písničce Hrušky líčí třeba i Pavel Dobeš. „Za našu stodolu hruška maslova, a za ňu stoji železny plot, ostnate draty, brana dubova, a štyry dogy hlidaju vchod.“
