Úderem osmnácti let si myslíme, že nám patří svět a že můžeme úplně všechno. Ale přesto všechno se jen málokdo v tomto věku osamostatní a odstěhuje se od rodičů. Důvodem je především otázka finanční, neboť v tomto věku je spousta ještě studujících a na své vlastní živobytí nejsou schopni si vydělat, i když se snaží finančně si přilepšit na různých brigádách, na vedení samostatné domácnosti to však nestačí. V tomto věku není nic divného bydlet s rodiči pod jednou střechou. Na starosti běžného života je ještě času dost.
Ale když je někomu třicet i více let a ne a ne se od rodičů trhnout, už je to problém k zamyšlení. Jedním z hlavních důvodů je pohodlí. Maminčin servis je prostě dokonalý a proč se ho vzdávat? Stále plná lednička, navařeno, napečeno, uklizeno, vypráno a vyžehleno, náklady spojené s bydlením minimální, záleží na dohodě s rodiči, jakou částkou budete přispívat, i tak se ale jedná o sumu, která je daleko menší, než ta, kterou byste dali za vlastní byt.
Ono prodloužit si studentský život je fajn, navíc se vším tím komfortem kolem. Ale nic netrvá věčně a každý by se měl pokud možno co nejdříve postavit na své vlastní nohy a žít tzv. na svůj účet. Každá generace by si měla projít svými vlastními chybami a ponaučit se z nich, ruku na srdce, kdo z vás kdy dal na dobře míněné rady rodičů či prarodičů? Prostě bez toho, aniž by si člověk, jak se říká, natloukl nos, to prostě nejde. Obzvláště dívky, které byly zvyklé, že se o veškerý chod domácnosti starala matka, to nebudou mít jednoduché. Ale žádný učený z nebe nespadl a všechno se dá naučit.
Hlavním důvodem, proč dospělé děti opouští domácnost rodičů je ten, že se rozhodnou pro společné bydlení se svým partnerem či partnerkou. Někdy to může být kámen úrazu, protože každý jedinec si přinese svoje návyky a zvyky své rodiny a někdy je skloubit nemusí být bez potíží. Proto je vhodné si nejprve vyzkoušet samostatné bydlení. Každopádně by to nemělo trvat zbytečně dlouho, i rodiče mají právo žít po letech svůj vlastní život.